top of page

Proč pořádám ženský kruh?


Mám na to právo? Můžu? Za jakým účelem svolávám kruh? Proč vlastně?


Možná se někteří ptáte, proč svolávám ženský kruh. A moje první odpověď je - protože to tak cítím. Mám právo svolat kruh? Ano, mám. Cítím v sobě, že je čas jít dál, a právě dalším krokem na mé cestě je propojení s dalšími ženami. Prostředkem k tomu je právě kruh.


Kruh, kruh, kruh... co to jako vlastně je? Co všichni máme pořád s těmi kruhy? Vlastně je to geometrický tvar, koncept, způsob uspořádání. Kruh je symbolem pro rovnocennost. Když sedíme v kruhu, nikdo není "víc". Všichni na sebe vidí, každý má svoje slovo, všichni jsme si rovni. Nikdo nevystupuje jako expert. Samozřejmě průvodkyně může kruh někam směřovat. Ale není tam za někoho povýšeného. V kruhu proudí přirozeně energie, která se nezastavuje. Je snažší se napojit jak sami na sebe, tak na ostatní. Každý do kruhu přináší sám sebe, svoje autentické já a pohled na dané téma, svůj vlastní osobitý příběh.


Přepnu teď z obecného kruhu na kruh ženský a budu mluvit o ženském kruhu. Platí to samé, co jsem napsala výše. Avšak pro nás pro ženy je právě prostor ke sdílení velmi důležitý. A v kruhu se sdílí snadněji, než kdybychom seděly někde v sále na židlích v řadách za sebou. Jsme si blíž.


Naslouchání srdcem. Myšlení srdcem. Sdílení ze srdce. Nejvíc zásadní princip kruhu!

Když jsem psala o tom, že každá máme svůj hlas v kruhu - to je to, co dává kruhu sílu. Žena se může, ale nemusí vyjádřit. Může posdílet svůj příběh, říct, co má na jazyku. Ostatní ženy jí naslouchají. A když naslouchají, mlčí. Tím se zabezpečí to naslouchání. Naslouchání srdcem. Neskáčeme nikomu do řeči, nepřerušujeme, nepoučujeme, nekritizujeme, nedáváme rady, nesoudíme. Právě s nasloucháním v kruhu je spojen pojem - naslouchání srdcem. A taky sdílení/mluvení ze srdce a s tím spojené myšlení srdcem. To vše spolu úzce souvisí. Vše se točí kolem srdce, nikoli kolem mysli. Vysvětlím.




Naslouchat srdcem znamená, že vypínám tu část sebe, která ostatní soudí za jejich názory, vypínám kritizování, vypínám svou pusu, která by chtěla říct, že to, co dotyčná žena říká, je např. blbost, nebo že to nedává smysl, nebo že mluví dlouho, že nemluví k věci apod. Prostě to vypnu. Je to těžké. Ale je to vlastně trénink, jak lépe komunikovat s lidmi, jak jim opravdu naslouchat, jak se pokusit porozumět tomu, co říkají. Když vypneme všechny výše zmíněné věci, vypínáme tím naši mysl, která pořád něco posuzuje, přeměřuje, analyzuje,... Přesouváme tím pozornost do středu našeho těla, do srdce, do energetického centra, které propojuje mysl a duši. Zde je duše, duchovní inteligence a mysl v harmonii, vzájemně se podporují, nejsou proti sobě. Často jednáme a říkáme slova na základě naší mysli, která to s náme myslí dobře, je přesvědčená o svých argumentech, proč je pro nás něco dobré a něco špatné. Často to ale ve skutečnosti nedává smysl, protože to nevychází z toho, co opravdu chceme, co opravdu potřebujeme. A to můžeme zjistit jen když použijeme srdce. A jak?


Napojíme se na svoje tělo. Pohybem. Dechem. Fakt to funguje. Najednou dáváme pozornost tělu, které prostě ví. Najednou cítíme, kde máme blok, tenzi, kde cítíme nepříjemno a kde naopak příjemno, hřejivou energii. Najednou tak nějak víme, co chceme a najednou víme, co chceme říct. Ale nepromýšlíme to, neanalyzujeme, prostě jdeme k esenci, k jádru toho, co máme na jazyku. Znáte to, ne? Co na srdci, to na jazyku. Neříká se - co na mysli, to na jazyku. Proč asi?


Proč srdce? Energetické centrum, které spojuje duši a mysl. Je to střed našeho těla. A má to svůj důvod.

Mysl je velmi důležitá. To ona dává koncept, vnáší do věcí řád, logiku, dokáže vymyslet, co máme jak udělat, jak něčeho docílit, vymyslí nám tu strategii. Ale neurčuje, co chceme, kam jdeme a co potřebujeme. Velmi krásně se o tomto tématu mysli, myšlení srdcem zabývá kniha Kmenovost. Ego a konflikt. Už v první kapitole je nádherně vysvětleno, co to je myšlení srdcem a jaké má efekty. A já to můžu jen potvrdit. Když reaguju na něco z pozice mysli, tak myslím jen na sebe, chytám se slov, vymýšlím argumety, obhajoby, omáčky,... Když se ale zastavím a zklidním se, mlčím a poslouchám... Najednou reaguju z pozice srdce, pro vyšší dobro, pro dobro zúčastněných. Vidím jiné spojitosti. Vidím cesty, které vedou k lásce, ne k boji a rozdělení. A o tom je myšlení, naslouchání a mluvení/sdílení ze srdce. No a právě tohle je významnou praxí v ženských kruzích.


Tohle, co jsem popsala, je pro mě taky nové. Ale tak užitečné! Zažila jsem, co takový přístup může vytvořit. Důvěru. Sounáležitost. Propojení. Pochopení. A to vše je velmi léčivé - kdo nemá rád tohle slovo, tak ho vyměním za prospěšné, a to nejen pro individualitu, ale pro celou skupinu. A tím, že se jednotlivci ve skupině učí tomuto přístupu, mohou ho přinést kamkoliv jdou, a tím zlepšují komunikaci a vztahy ve společnosti v různých vrstvách a úrovních. Proto jsou kruhy tak silné! A používají se staletí. Jen my jsme na to trochu zapomněli a teď na to znovu přicházíme, na tu sílu tohoto uskupení. V kruhu můžeme nejen sdílet naše příběhy, ale můžeme v něm i řešit problémy a konflikty, vymýšlet strategie, jak něčeho dosáhnout, nějakého společného cíle.


Není důležité, zda sama v kruhu sdílím, nebo ne. Když nechci, neříkám nic. Sedím, poslouchám - naslouchám, inspiruju se příběhy. Sama za sebe říkám, že i když někdy nemám náladu mluvit, tak i tak je pro mě kruh přínosem, protože se mě témata a příběhy dotýkají. Když totiž žena mluví ze srdce, dotkne se mě to, něco tam se mnou zarezonuje. Přes příběh někoho jiného můžu mít aha moment, můžu si vzpomenout na nějaký můj podobný příběh, podobný pocit a může mi to pomoct prozkoumat určité téma, kterého se to týká.


Skrz sdílení ostatních žen můžu sama v sobě objevit něco nového. Může mě to inspirovat a propojit s mým příběhem.

Jako ženy rády mluvíme, rády sdílíme, chceme být viděny, slyšeny, respektovány, chceme pozornost. A přesně tohle nám poskytuje kruh žen. Často v kruhu dokážu sdílet věci, které nedokážu sdílet jinde. Já třeba osobně někdy bojuju s ostychem, zda mluvit, protože někdy mi přijde, že se vyjadřuju jak hotentot :D a že to nedává smysl. Ale právě tím se i já učím o sobě, učím se otevírat se, formulovat svoje myšlenky, dostávat se do těla a do srdce.


Z těchto všech důvodů chci pořádat ženské kruhy. Pomáhá to léčit skrze mě, skrze ženy ostatní lidi a tím společnost. Přijde mi taky obohacující zabývat se do hloubky tématy, která v nás rezonují. Kruh považuju za užitečný způsob zkoumání vlastního já, za cestu k rozvíjení sebe sama. Každá žena, která přijde do kruhu, objeví něco nového sama v sobě. Přinese jí to úlevu a uvolnění. A pokud je to ve spojení s pohybem, dechem, tak je to naprostá bomba. A jelikož jsem tanečnice, bývalá profesionálka, tak mi přijde více než přirozené pořádat ženské tanečně-sdílecí kruhy. Kruhy, kde budeme dýchat, kde budeme tančit, propojovat se s hudbou, samy se sebou a taky navzájem, kde budeme také sdílet naše pocity a příběhy. Vše dohromady.


Chci podpořit svobodu žen, svobodu pohybu, lásku, vzájemné propojení žen.



Pro první kruh jsem si vybrala téma, které se mnou hodně rezonuje, a je to vnitřní žena - potažmo ženská energie v nás. Chci v kruhu navodit příjemnou atmosféru, kde se budeme moci napojit každá sama na sebe, hluboce. Ale taky následně jedna na druhou. Prostor, kde se nebudeme stydět povídat svoje hluboké prožitky. A třeba nebudeme zažívat nic hlubokého a bude to jen forma uvolnění. I to bude super. V běžném životě, když jsme v práci, se málokdy zastavíme a zaměříme na sebe. A právě to budeme dělat v kruhu. Nebudeme tančit žádné určité pohyby, nebudeme se učit techniku pohybu a nebudeme tančit nějakou zadanou choreografii. Každá z nás je tanečnice. A proto každá bude tancovat samu sebe. Budu dávat jen určitý koncept, hudbu a je na každé účastnici, jak danou chvíli pojme. Nic není špatně a všechno může být tanec, i to, že stojíš a uvnitř tebe se odehrává tanec emocí nebo myšlenek. I to je tanec. Ano. Opravdu. Já jsem si to musela předefinovat pro sebe, co je pro mě tanec. A vyhodnotila jsem, že i tanec emocí je tanec, přestože navenek není nic vidět. Ale může to být stejně prospěšný tanec jako ten, co je vidět. Záleží jen na tom, jak to chceme a potřebujeme. Není to o estetice. Na kruhu mě nebude zajímat, jak tvůj tanec vypadá. Nebude mě zajímat, zda si už někdy tancovala, nebo ne. Každá z nás je tanečnice. Fakt. Vidím to kolem sebe! A já to chci podporovat, to je mým záměrem. Chci podpořit volnost, svobodu pohybu a prožívání emocí.


Každá z nás je tanečnice. Každá. Tečka. I když stojíš a v tobě tancují emoce nebo myšlenky, i to je tanec. Je to tanec, který teď potřebuješ prožít.

Mám připravený bohatý program a vlastně nevím, jak to dopadne. Ale vím, že dobře. Budu nervózní? Mega. Ale bude to super. Nechci se pasovat do nějaké role velehytré průvodkyně, nějaké guru. Ne. Budu tam jako já. Raduš. Autenticky. S chybama. S nervozitou. S poznámkama na papíře. Se záměrem, aby vám na kruhu bylo dobře, abyste si to užily, abyste objevily něco o sobě v sobě a abyste se cítily příjemně.


Informace o kruhu najdeš v záložce Nabídka nebo na hlavní stránce webu. Setkání se plánuje na neděli 10.12. a předpokládaná délka bude 4 hodiny. Přece jenom mám připravený bohatý program a sdílení 10 žen zabere nějaký čas :).


Pokud tě to volá, zaujalo tě to, tak tě ráda potkám.


Díky, ženy!

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page